Alex TB a Buchecha „Teror Vašeho mozku" & Joseph Capriati: „Jsem syn Adama Beyera"

Dnes si posvítíme na dva Brazilce, kteří udávají směr současnému hardtechnu a ačkoli jsou již dnes známí po celém světě, je jasné, že díky jejich pracovitosti je jejich kariéra, ať už sólová tak společná, teprve na začátku. Řeč je o Alexi Albertovi, kterého znáte spíše pod přezdívkou Alex TB a Andersonovi Carvalho a.k.a. Buchecha.

Nejdříve si představíme mladšího z tohoto jihoamerického dua a tím je Buchecha, který se narodil v roce 1984 v São Paulu. Tou dobou už se malý Alex proháněl s kopačákem na plácku za domem a po večerech poslouchal housové desky, které mu domů nosil jeho otec, který byl mimochodem také DJ. Dvanáct let poté by stále málokdo tušil, že tihle dva kluci budou jednoho dne podobně ostrou dvojicí jako jejich krajané Pet Duo. Zatímco Alex TB si začíná osvojovat gramce a vystupuje na prvních free parties, Buchecha objevuje kouzlo hardrocku a metalu a rozhodne se, že se naučí pár akordů na elektrickou kytaru. Netrvalo dlouho a Buchecha se stal členem rockové kapely, která na něj nedala dopustit. S postupem času však Anderson začal zjišťovat, že jeho srdci je bližší hudba s prvky synťáků, a proto se začal vydávat na mejdany, kde diktovali tempo pouze DJové, což ho okouzlilo a mimo jiné také zapříčinilo to, že na jeho kytaru se doma v koutě pomalu začal snášet prach...

V roce 2002 se jeho nástrojem staly gramofony a kariéra vlasatého kytaristy byla definitivně pohřbena. Tou dobou už měl Alex TB gramce v malíku a začal se věnovat vlastní produkci, která však zezačátku neměla nijak velké ohlasy. Tři roky na to Buchecha rozjíždí první vlastní mejdany a v podstatě tak pokládá základy legendární crew, která si říká „Fuel Techno".

Díky této skupině se techno dostalo do podvědomí spousty Brazilců, což nastartovalo novou éru zájmu o celou techno kulturu a do Brazílie se tak konečně začala vozit jména celosvětového měřítka. Rok na to se Buchecha pouští do vlastní studiové činnosti, ale na rozdíl od Alexe začíná poměrně brzy sklízet první úspěchy a to v době vydání desky na známém labelu Cardiac Arrest Records. Na podobný úspěch si musel Alex TB počkat ještě o rok déle, tzn. do roku 2007, kdy o něj projevil zájem Viper XXL a vydal mu track s názvem „Around the world". V té době již o sobě Alex i Anderson ví, potkávají se večercích a stávají se z nich kamarádi. Úspěchy v producentské branži a podobné smýšlení je motivují natolik, že koncem roku 2007 společně rozjíždí label Technopride Records, který zná snad každý fanda hardtechna a především každý DJ, který hraje z vinylů, protože Technopride je jedním z mála labelů, který v dnešní době nevydává čistě digitálně. Mimochodem pro Bucehechu je tento rok nesmírně úspěšný a toho si všiml i významný klub Aloca, který mu nabízí rezidenturu.

Status rezidenta mu však dlouho nevydrží, protože brzy na to se rozhodne přestěhovat se natrvalo do Portugalska a věnovat se hudbě naplno. Rozjíždí další label „Kube Records", spolupracuje s portálem Somixx a minulý rok byl jeho track „Around the point" nominován na nejlepší hardtechno track roku 2009/2010 na portálu Beatport.
Alex TB i Buchecha jsou výjimečnými DJi, kteří dokonale reprezentují brazilskou DJ školu, stejně jako již zmiňovaní Pet Duo nebo třeba DJ Murphy, Lukas nebo Fernanda Martins.

Ačkoli jejich spolupráce započala již před několika lety, s nápadem jejich společného hraní přišel až pořadatelský tým španělského festivalu Montagood v roce 2009.
Zde předvedli set plný vybroušené techniky, efektů, scratchů a samozřejmě tracků z jejich vlastní produkce, čímž se okamžitě stali vyhledávanou a žádanou DJskou dvojící, která momentálně patří mezi špičky světového hardtechna.

Video:

Joseph Capriati: „Jsem syn Adama Beyera"

Joseph Capriati patří mezi největší objevy současné světové techno scény a jako jeden z mála exceluje jak na poli DJingu tak ve studiu jako producent, který patří mezi nejmladší členy legendárního labelu Drumcode. Capriati se v srpnu předvedl premiérově v České republice na festivalu Pleasure Island, kde sklidil zasloužené ovace od publika. Před samotným hraním nám však poskytl exkluzivní rozhovor, jehož druhou část, ve které jsme rozebrali mnoho témat, vám dnes přinášíme. Přejeme hezké čtení.

Joseph Capriati

Ahoj Josephe, popiš nám prosím své začátky kariéry.
Když mi bylo 12, pořídil jsem si první DJ konzoly a začal jsem trénovat jak do sebe sladit dvě skladby. Měl jsem to propojené přes počítač, takže jsem si tím začátky hodně ulehčil, ale o to dříve jsem pochopil jak celý ten princip míchání funguje. Zajímavé je, že jsem začal hrát mnohem dřív než jsem navštívil svou první party (smích.) Postupem času jsem ale přešel na gramofony a nakonec na CD playery, které k hraní používám dodnes. I když opět ve spojení s MacBookem a programem Traktor

V současné době je o tebe velký zájem ale především díky tvé produkci... kdy jsi začal se skládáním?
Když už jsem věděl jak se míchá, rozhodl jsem se zkusit něco složit. To mi bylo 16 nebo 17 let a musím říct, že to přišlo naprosto přirozeně. Nikdo mě nenutil do toho, abych už konečně něco složil, prostě jsem cítil, že je to přirozený vývoj mé osobnosti a tak jsem se začal učit jak se to vlastně dělá... Teda vlastně abych nekecal - jeden kamarád mi půjčil crackovanou verzi programu Reason (smích).

Pracuješ s Reasonem dodnes? Nene, sice jsem na něm začínal, ale dnes již skládám pouze v Abletonu.

Používáš k tomu i nějaké hardwarové nástroje?
Mám ve studiu Maschine od Native Instruments, ale nepoužívám jej pokaždé. Jsem spíš softwarově založený člověk.

Co je pro tebe nejtěžší a co nejjednodušší fází při skládání hudby?
Hm, nech mě chvilku přemýšlet... Nejtěžší pro mě je, že chci, aby bylo všechno perfektní. Zvuková kvalita je pro mě vždy na prvním místě a každý producent ví, že není těžké vytvořit perfektní dílčí části skladby, ale známkou kvality je to, jak je do sebe dokážeš v závěru zmixovat. Tím jsem odpověděl na obě části otázky, že jo? (smích)

Jak dlouho ti obvykle trvá než dáš dohromady jednu skladbu?
Jeden den... respektive jednu noc. Samozřejmě ale bez finální masteringu.

V České republice se již několik let neustále řeší téma techno vs. minimal...
Co si představíš ty pod těmito pojmy?
Tuto otázku v posledních letech řešilo mnoho lidí po celé Evropě, ale podle mého názoru je to jednoduché. Minimal je prostě minimalistká hudba, která klade důraz na jednoduché ale propracované prvky. Souhlasím s tím, že minimal není hudba pro rozjetou party, kterou navštěvují tisíce lidí, ale já osobně mám minimal rád, protože je to jedna z odnoží elektronické hudby, a proto je zajímavé pozorovat jak se vyvíjí a samozřejmě z něj může pramenit i určitá inspirace pro mnoho techno producentů. Tím nechci říct, že techno je všeobecně méně propracované, ale pro mě je prostě techno synonymem energie a zábavné hudby. V dnešní době se však všechny hudební směry vzájemně prolínají a ovlivňují, což považuji za pozitivum a je na každém producentovi, DJi i návštěvníkovi, co si vybere.

Je ti teprve 24 let a přitom se každý víkend potkáváš na vyhlášených akcích se světovými DJs, kteří tě uznávají a s radostí hrají tvé tracky. Nemluvě o tom jakou oblibu máš mezi fanoušky. Jak to na tebe najednou celé působí?
Ten boom, který zažíváš v posledních dvou letech? Je to úžasné, neskutečné! Když jsem začal spolupracovat s Adamem Beyerem, tak jsem tomu sám nemohl uvěřit, protože on je pro mě legenda. Najednou jsme spolu začali hrávat i společné sety a od té doby jsem se přestal divit čemukoli... následovala spolupráce a uznání od Chrise Liebinga, Richieho Hawtina. A to jsou pro mě jména, která jsem milovat od své puberty a najednou jsem se stal součástí této party, která mě vzala mezi sebe a kolikrát se zastavím, rozhlédnu se kolem sebe a jen se divím. (smích) Samozřejmě jsem ale pořád teprve na začátku a snažím se na sobě tvrdě pracovat, abych něco dokázal a mohl se třeba časem právoplatně řadit mezi tyto lidi.

Jako prvního jsi zmínil Adama Beyera...
Ano, Adam je pro mě tak trochu otec v tomto prostředí. Je to neskutečný profesionál, ale zároveň je velmi kamarádský a snaží se, aby lidi v rámci Drumcode (pozn. legendární label Adama Beyera) fungovali jako rodina, což se mu opravdu daří. Snaží se nás někam posunout a když hrajeme společný set tak je to jednoduše perfektní a myslím, že je z nás trochu cítit, že cosi je ve vzduchu, víš jak to myslím...

Kdy naposledy jsi byl před hraním opravdu nervózní?
S nervozitou mám problém před každým hraním, proto si předtím musím dát aspoň dva panáky, ale dávám si pozor, abych toho nevypil víc, protože to by se pak mohlo odrazit na mém výkonu. Naposledy jsem byl ale opravdu nervózní před hraním na španělském festivalu Monegros, kde na mě koukalo neskutečné množství lidí. Když jsem ale začal hrát, všiml jsem si malé skupinky Italů v přední řadě. Skandovali moje jméno a hnali mě kupředu v pravém italském (velmi hlučném) stylu. V tu chvíli jsem se cítil jako v domácím prostředí a najednou ze mě spadly veškeré obavy.

Bohužel za pár minut už začínáš hrát, takže tě nebudu zdržovat od přípravy. Na závěr se tě jen zeptám jak na tebe působí prostředí českých partypeople a co bys jim rád vzkázal?
Dojel jsem teprve před chvilkou a za pár minut začínám hrát, ale z toho co jsem měl šanci zatím vidět, mám opravdu radost. Je vidět, že si umíte hudbu užívat naplno, a proto se na vás v listopadu moc těším!

Rozhovor vznikl na festivalu Pleasure Island 2011 Ptal se Nois

Video: